Žížaly v Green Cat aneb naše kompostování

S nadšením jsme si v únoru minulého roku vyrobili vermikompostér z kyblíků od Primalexu a pořídili si partičku žížal. Pokud je plánujete také, možná vám pomohou naše zkušenosti z praxe.


Vloženo
Tags: tip k realizaci

Obecných rad a návodů najdete na webu spoustu, ty sepisovat nebudeme. Doporučit můžeme třeba Ekodomov.

Podělíme se s vámi o konkrétní postřehy z "bojiště", co se nám podařilo a co bylo oříškem.


Naše rodinka žížal

Dostali jsme je od Lucie z KOKOZY, přinesla je v igelitce - trochu žížal v hrsti hlíny. Pokud si budete chtít žížaly pořídit, nejlepší poprosit někoho poblíž, kdo už má funkční kompostér a může vám tudíž pár žížal darovat. Najděte si svého dárce v mapě žížal.

Rozjezd kompostéru

Překvapilo nás, že než se žížaly rozjedou, trvá to poměrně dlouho - 2 až 3 měsíce. Totálně jsme je zavalili dobrotami a teprve po dvou měsících bylo znát, že se žížaly hojně namnožily a kompostér začal viditelně fungovat. Bylo to jak zázrak, dlouho se nic nedělo a najednou se zbytky začaly měnit v "hlínu". Pomalý rozjezd byl možná daný i tím, že jsme začali v zimě, kdy žížaly odpočívají. Tak na ně bylo dost zima - ideální teplota je 20 stupňů. Nižší teploty zvládají, ale jsou neaktivní.

Nerušit!

Tak to jsme moc nevydrželi. Pořád jsme víko odklápěli a pozorovali, zda naši mazánci už lezou, zda papají atd. Když jsme jim po měsíci dali přece jen chvíli pokoj, viditelně jim to prospělo. Pokud budete mít stejné introverty jako my, neotravujte je pořád. Stačí najednou nasypat větší množství zbytků a pořád je nezkoumat.

Co chutná?

Že do kompostu nepatří mléčné zbytky a maso, jsme věděli. Ale na čem si žížaly opravdu pochutnají? Běžné zbytky zeleniny nejsou zas tak nic moc. Pochoutka je čaj a lógr od kávy. Ten je super, protože pomáhá proti plísním. Laskomina je také papír a karton, který snižuje vlkost a má větší podíl celulózy než dusíku, což je pro kompost výhodné. Papíru jsme do kompostu dáváme do kompostu opravdu dost - v obdobích větší vlkosti je ho klidně tak čtvrtina obsahu. Chutnají prý i psí exkrementy, ale to jim teda nedáváme, přijde nám to ohavné.

Plísně

Ty nás nervovali z počátku značně. Předně nás překvapilo, že v kompostu vůbec tak výrazná plíseň vzniká - na fotkách propagujících kompostování nikdy nejsou! Ale prý ničemu nevadí a pravdou je, že když se žížaly rozjeli, dosti zmizely. Tak je prostě ignorujte a nebo občas trochu odstraňte.

Octomilky

Tak ty nás drtily asi nejvíc. Potíže začaly už začátkem léta. Měli jsme samozřejmě pod víkem netkanou textilii, která má octomilkám bránit ve vylétávání. Haha. No ona jim v tom asi zabrání, když byste kompostér nepoužívali. Ale když chcete nasypat další várku, víko otevřít musíte. A to se se přímo vyřítila kvanta ohavným malých mušek - octomilek. Na léto jsme tedy vystrnadili kompostér ven na dvorek, tak se situace výrazně zlepšila, ale tato lokalita byla příčinou naší největší kalamity, ale o tom až na konci...

Poučení: do kompostu již nedáváme zbytky citrusových plodů, ze kterých se prý octomilky mohou vylíhnout. Jediná opravdu účinná rada, která se nám z toho moře tipů na internetu osvědčila, bylo použít pyliny. Zasypat kompost lehce pylinama a pokud nezabere, tak vrstvu zvýšit klidně na pár centimetrů.

Žížalý čaj

Překvapilo nás, že tekutiny bylo docela dost, ale kytkám zjevně dělala dobře. Tak s ní zaléváme. Jen nádobu na žížalý čaj častěji kontrolujte a umývejte, po delší době bylo ohavně "olezlá".

Druhý kyblík

S napětím jsme čekali, kdy budeme moci nasadit druhý kyblík a zda žížaly - horolezky zvládnou přelézt. Dočkali jsme se až skoro po půl roce. To už kompostér frčel ve spráném tempu. První kyblík byl plný, tak jsme nasadili druhý a ten plnily. Zázrak! Většina žížal opravdu po čase přelezla a pár opozdilců rejdilo ve spodním a dojídalo asi zbytky.

Hotový humus ve spodním kyblíku je dosti vlký. Nechali jsme jej tedy vyschnout a pak dali do květináčů. Zapomenuté žížaly jsme nevybírali, snad to v kytkách přežijí.

Tragédie

Jistě už na ni s napětím čekáte. Vermikompostér jsme měli v létě na dvorku. Vzpomeňte, že loňské léto bylo vskutku suché. Vydatně zapršelo pouze dva dny v srpnu a právě tyto dva dny se staly našim žížalám osudné. Slejvák začal, když nikdo v GreenCat nebyl. Kompostér jsme sice zakryly, zdálo se, že kvalitně, ale nestačilo to. Napršelo do něj a většina žížal se bohužel utopila. Bylo nám to moc líto. Od té doby víme, že kompostér venku raději nenechávat.


TIP

PŘESVĚDČTE SE S DĚTMI, ŽE ŽÍŽALY VODU OPRAVU NEMUSÍ. VŠIMLI JSTE SI, ŽE ZA DEŠTĚ VYLEZOU ŽÍŽALY VEN? VÍ PROČ. DÝCHJÍ TĚLEM A POD ZEMÍ BY SE V MOKRÉ PŮDĚ UDUSILY. VYZKOUŠEJTE JE: ZAČNĚTE KLACKEM BUŠIT DO ZEMĚ, JAKO BY NA NI BUBNOVAL DÉŠŤ. UVIDÍTE, ŽE ZA MOMENT VYLEZE SPOUSTA ŽÍŽAL, PŘESVĚDČENÝCH, ŽE PRŠÍ. VYBERTE SI SAMOZŘEJMĚ PŮDU, KDE NĚJAKÉ ŽÍŽALY ŽIJÍ


 

Máte také zkušenosti s vermikompostérem?

Nebo si jej chcete pořídit či vyrobit? 

Napište nám.